Kdysi jsem byl jen věrný posluchač, který si k večernímu vysílání dělal čaj a tiše záviděl těm za mikrofonem. Časem přišlo pár mailů do studia, pár delších textů na web… a najednou přišla otázka, jestli bych si nechtěl někdy taky zkusit něco odvysílat.
První vstupy byly krátké, opatrné a plné trémy. Postupně jsem si na mikrofon zvykl, začal vytahovat hudbu ze svého šíleně pestrého archivu a zjišťovat, že sdílet ji v éteru je zvláštně radostná závislost. Dnes na Calimeroclubu vysílám jen občas, ale o to víc si každý pořad užívám.
Každé vysílání pro mě nekončí poslední písničkou. Z pořadů si často dělám poznámky a vznikají z nich krátké texty a playlisty – někdy jen seznam skladeb, jindy i s pár osobními poznámkami navíc.
Postupně je chci přepisovat na blog, aby se k nim dalo vracet i dlouho poté, co se červené světýlko "ON AIR" vypne. U starších pořadů mohou být jednou odkazy na záznam nebo alespoň na setlist – podle toho, co je momentálně k dispozici.
Moje vysílání na rádiu Calimeroclub není pravidelný program v tabulce, spíš občasné zastavení v nočním éteru. Když už ale mikrofon rozsvítím, beru to jako pozvání na společný poslech – klidně jen tak při práci, při čtení nebo při toulání se internetem.
Budu rád, když si rádio občas pustíte, ozvete se do komentářů a když budete chtít, můžete pak nakouknout i do mého Hudebního archivu nebo do blogových zápisků z rádia.