Nekonečný příběh, 1984

V roce 1984 vtrhl do tehdejších československých kin pohádkový příběh, který úplně popletl hlavu snad všem dětem a možná i dospělým. Příběh malého Bastiena, který si v antikvariátu půjčil tajuplnou knihu z hadím ornamentem na vazbě a schoval se s ní na půdě školy, tak snad znají všichni současní dospěláci.

I po letech je dechberoucí příběh, s dnes již překonanými filmovými efekty, stále nepřekonatelný a dokáže se dostat pod kůži i současným dětem. Možná i díky jedinečnému obsazení dětských herců. Možná díky létajícímu drakovy Falkovi, který si svůj vzhled vypůjčil ve východních příbězích a stejně vypadá jako pes, kterého by chtělo doma každé malé dítě. Možná i díky lehce hororové lince v podobě služebníka všestravující Nicoty Gmora, který se snaží zastavit Atreje na jeho cestě za lékem. A jistě i díky pohádkové osmdesátkové hudbě Klause Dolingera a také jedinečnému hitu Neverending story. Ten nazpíval Limahl a složil jej další hudební bůh své doby Georgio Moroder.

Co na tom, že film končí v polovině skutečné knihy. Co na tom, že jméno které Bastien dá vládkyni je jiné než v knize. Co na tom, že skutečný tvůrce příběhu o záchraně kouzelného světa, německý spisovatel Michael Ende, není v titulcích.

Film prostě patří do mé pohádkové klenotnice stejně jako Labyrint (ten s Davidem Bowiem a Jennifer Connelly) a Princezna nevěsta…