Jízdenku, prosím. A sluší vám to.

Práce vlakvedoucího je zodpovědné povolání.
Kontrolujete jízdenky, dohlížíte na bezpečnost cestujících, řešíte mimořádnosti a pokud možno se tváříte profesionálně.

Tedy alespoň tak nějak to asi stojí v pracovní náplni.

Já se snažím.

Vážně.

Třeba při kontrole různých průkazů jsem si poslední dobou osvojil docela nevinnou větu:

„Hezká fotka. Sluší vám to.“

Většinou následuje úsměv, rozpačité poděkování nebo nesouhlasné: „Ale prosím vás, vždyť ta fotka je deset let stará!“

Jedna starší paní mě ovšem odzbrojila:

„Že jo? Syn taky říkal, že tam vypadám jako týden po smrti.“

Nedávno jsem pochválil fotografii mladému pánovi, který si ji prohlédl a spokojeně prohlásil:

„Že jo! Vypadám tam jako vejce s vousama.“

Chvilku se zamyslel.

„I když teď vlastně vypadám jako vejce bez vousů. Jsem se oholil.“

A co na to má vlakvedoucí říct? Jízdenka platila. Vejce také.

Horší je, když se do celé hry začnou zapojovat ostatní cestující.
Jednou jsem pochválil fotografii mladíkovi na ISICu a ještě než stačil odpovědět, pán přes uličku už mi strkal vlastní průkaz:

„A mně to tam sluší taky?“

Samozřejmě že slušelo.

Jsem přeci profesionál. Myslím...

Občas ovšem profesionalita utrpí drobnou trhlinu.
Jako když se snažíte cestujícímu načíst jízdenku, čtečka odmítá spolupracovat a vám teprve po chvíli dojde proč.

„Omlouvám se,“ přiznal jsem. „Já se snažím načíst jízdenku, ale koukám na vás.“

Ano.

Jsou věty, které už zpátky nevezmete.

A potom jsou cestující, kteří situaci ještě zhorší sami. Jeden pán mě nedávno upozornil na svého spolucestujícího:

„Být vámi, pane průvodčí, jsem opatrný. Začíná vás balit.“

Správný profesionální postup by jistě obsahoval zdvořilý úsměv a pokračování v kontrole jízdních dokladů.

Já jsem se místo toho usmál:

„Jejda, tak já raději půjdu… protože se mi to začíná líbit.“

A odešel jsem.

Důstojně.

Tedy alespoň doufám. Ale smáli se všichni. Snad i ten pes pod sedačkou...

Možná bych měl dodat, že většinu času svoji práci skutečně vykonávám svědomitě.
Vlaky odbavuji, jízdenky kontroluji a cestujícím se snažím pomáhat.

Jen jsem časem zjistil, že někdy stačí jedna hloupá poznámka, aby člověku naproti zacukaly koutky.

A když se po dlouhém dni někdo ve vlaku díky malé pitomosti usměje, vlastně mě to nabije víc než další kelímek kávy.

Takže až někdy pojedete vlakem a vlakvedoucí se zadívá na fotografii na vašem průkazu trochu déle, nelekejte se.

Pravděpodobně jen kontroluje platnost dokladu.

Pravděpodobně. 😇